Nikdy jsem nečetla moc knížek na toto téma. Nikdy mě nezaujal přebal s nějakým divokým obrázkem vystihující daný sociální problém. Utopické moderní město, ohně a tak podobně. Už slovo u popisu - režim. Naskakovala mi kopřivka. Měla jsem ho až moc spojené s hodinami základů společenských věd a povídání od babičky o režimu komunistickém. Prostě nuda. Ale pak jsem narazila na Hunger Games. Na obalu kruh s divným ptákem svírající šíp a u popisu něco o krutém Kapitolu a hrách. Další knížka určená k mému zavrhnutí. Proč se tomu tak nestalo? Jednoduše proto, že jsem jako první viděla film (ó jak pokrytecké). Ale jsem ráda, že jsem k ní nakonec našla cestu, protože celá knižní série byla skvělá. A jak se později ukázalo, obecně téma dystopie je vážně dobré.
Proč?
Jednoduchý příklad: Představte si situaci kdy jste ve škole a je zrovna přestávka. Procházíte se po chodbě.
Kdyby jste byli ve fantasy knížce, právě by k vám přišel upír, vlkodlak nebo něco podobného. A už tu máme problém. Kde se tam vzal? Úpír ve škole? Vždyť upíři ani neexistují...Najednou by knížka zněla dost nerálně. Což je v pořádku, od toho se jmenuje fantasy, ale jak se máte dostatečně ztotožnit s hlavním hrdinou?
Dobře zůstaneme tedy v realitě bez upírů. Jste opět na chodbě. Příjde k vám spolužák, nebo někdo ze školy a najednou z ničeho nic vám vyjeví své hluboké city, o kterých jste neměli ani zdání. Pak to začne být ještě divnější. Vytáhne odnikud obrovský pugét růží, padnou slova spřízněné duše a najednou se za okny objevuje západ slunce, což je trochu divné, když ještě pořád nacházíte ve škole a ta většinou nekončí tak pozdě. Jste totiž v knížce z červené knihovny. Ta si sice na realitu snaží hrát, prostředí a scenérie jsou věrné skutečnost, ale jakmile příjde na chování postav, je stěží uvěřitelné.
Problém obou knížek je v tom, že do reality vnáší prvky, které nejsou reálné. Upíři neexistují (ti, kteří v ně věří prominou) a takto vypjaté lásky (občas ke smutku) také ne. To hezké na dystopii je, že nemůžete nikdy vědět, že se to v budoucnu opravdu nestane. Zářným příkladem je již zmíněný režim komunistický, který spousta lidí zažila na vlastní kůži, ale mě vždy připadal jen jako špatně myšlený vtip nebo dost laciný námět na knihu či film. Proto najednou hrdina v těchto knihách nepůsobí jako bezbranná loutka ve spárů narušeného spisovatele, ale jako obyčejný člověk, který se jen dostal do vyhraněné situace. A v tomto případě můžete dělat šílené a jinak neuvěřitelné věci. Můžete podkopnout dlouhověkému příteli nohy, protože zjistíte, že by vás se vší radostí poslal na smrt. Můžete políbit dívku, o které sníte celý život, protože ji zřejme už stejně nikdy neuvidíte. Jakmile jde o život a to v těchto knížkách většinou jde, hrdina získává svobodu ze světa fantazie a dává nám možnost zamyslet se nad tím, co kdyby... a z toho občas tuhne krev v žilách.
Žádné komentáře:
Okomentovat